V České republice se přirozeně vyskytuje pět původních druhů konikleců. Všechny však v posledních desetiletích ubývají a jsou proto zařazeny mezi zvláště chráněné druhy rostlin. Koniklec otevřený se vyskytuje už jen na posledních 24 místech u nás, kde zbývá často již jen několik rostlin. I tak je právě ČR jedním z posledních míst s jeho výskytem ve střední Evropě.
Aby koniklec otevřený z naší přírody úplně nezmizel a ČR přispěla i k udržení tohoto druhu v rámci střední Evropy, připravili pro něj odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR záchranný program [1]. Jeho cílem je zachovat tento vzácný druh v hlavních oblastech jeho výskytu - v Českém středohoří, Českolipsku, Doupovsku, Podkrušnohorské pánvi a Středním Povltaví. V těchto oblastech ochranáři vytipovali dvacet prioritních lokalit, na kterých bude záchranný program probíhat přednostně.
Historicky byl koniklec u nás relativně hojně rozšířenou rostlinou, která rostla na extenzivních pastvinách, často v okolí skalních výchozů nebo kamenných snosů. Pastviny pravidelně přepásávala stáda ovcí a koz (které nejen, že udržovaly porost travin, ale také narušovaly terén) a alespoň jednou ročně se kosily. Přístup člověka ke krajině se však po druhé světové válce radikálně změnil. Upuštění od tradičního obhospodařování krajiny (zánik extenzivní pastvy, eutrofizace, zarůstání a zalesňování stanovišť) způsobilo výrazné změny ve složení rostlinných společenstev. Lokality výskytu koniklece začaly zarůstat a početnost této světlomilné, konkurenčně slabé rostliny se začala snižovat. V posledních několika desetiletích se velikosti jednotlivých populací dále zmenšovaly, snižoval se počet jedinců na většině lokalit a později některé lokality i zcela zanikly.
Redakčně upraveno
Zdroj: Ministerstvo životního prostředí
Zdorj foto: Pixabay